Velvyslanec

Arndt Freytag von Loringhoven
[fts_twitter tweets_count=2 cover_photo=no stats_bar=no show_retweets=no show_replies=no search=#CzechRepublic]

40. výročí zahájení diplomatických vztahů mezi Spolkovou Republikou Německo a Izraelem

 

Článek ministra zahraničních věcí Joschky Fischera,
zveřejněný 11. dubna 2005 ve zvláštním vydání „Das Parlament“.

„Kdo nevěří na zázraky, není realistou.“ Tento výrok Davida Ben-Gurionse platí především pro vývoj německo-izraelských vztahů, jejichž 40.jubileum si letos připomínáme. Kdo by si jen odvážil pomyslet, že po takovém zločinu v dějinách lidstva – šoa, po nekonečném utrpení, které způsobili Němci německým a evropským židům, by bylo možné navázání bilaterálních vztahů mezi Německem a Izraelem, nebo by vůbec mohl vzniknout jen nějaký vztah mezi těmito dvěma státy?

Šest milionů židů – muži, ženy a děti bez rozdílu – a spolu s nimi kultura, tvořící jeden z pilířů evropské civilizace, se stalo obětí vražedného antisemitizmu nacistického Německa, tedy Němců. Nové muzeum v Yad Vashem, jehož otevření jsem se před nedávnem mohl účastnit, děsivým způsobem zviditelňuje toto nelidské přerušení civilizace šoa. Yad Vashem vyrvává důsledným pohledem na jednotlivého jedince, jednotlivá jména a životní cesty nesčetných židovských obětí nacistického teroru ze zapomnění.

Byli to rodinní příslušníci zavražděných – často pouze ojedinělí jednotlivci z rozvětvených rodin, sirotci, jejichž rodiče byli zavlečeni a usmrceni, matky, jejichž děti byly před jejich očima zavražděny, prarodiče, jejichž rodiny byly zcela vyhlazeny – kteří konečně nalezli v Izraeli bezpečí před pronásledováním. Byli to Evropané, kteří neodešli s lehkým srdcem, ale museli odejít. Jejich láska k Evropě a její kultuře nebyla opětována, ba naopak: našla odplatu v nenávisti, nepředstavitelné krutosti a barbarství. Hluboce zklamáni se odvrátili od starého domova a založili ten stát, který měl uskutečnit jejich vizi o tom, že jako židé se již nikdy nestanou obět’mi jiných, vizi o svobodném životě, o sebeurčení a bezpečí.

Na tomto pozadí se dvěma velkým státníkům, Konradu Adenauerovi a Davidu Ben-Gurionovi podařilo vystoupit ze stínu šoa a položit základní kámen pro přiblížení vztahů mezi Německem a Izraelí. Počátky kontaktů tvoří Jednání o odškodněních, které konečně vyústili v září 1952 podepsáním Lucemburské dohody. Tento začátek byl všechno ostatní, jen ne jednoduchý.

Když v roce 1951 se Ben-Gurion rozhodl přistoupit na nabídku k rozhovorům Konrada Adenauera, setkal se v Izraeli s velkým odporem, ale David Ben-Gurion si zůstal stál za svým. V Knessetu si získalo jeho odvážné rozhodnutí většinu, za což mu přísluší velký dík, respekt a uznání. Tento krok umožnil první finanční pomoc těm, kteří přežili a byl příspěvkem k vybudování nového Státu Izrael. Oběma stranám bylo jasné, že finanční prostředky mohou zůstat jen gestem, které nemůže to strašné bezpráví, bezmírné utrpení napravit, navrátit život mrtvým, uskutečnit uskutečněné neuskutečněným.

První kontakty znamenaly pro naši zemi hlavně velkou šanci. Pomohly totiž Německu začít se vypořádávat s vlastní minulostí. Demokratické Německo tak mohlo podat důkaz o tom, že je připraveno se postavit odpovědnosti za německou vinu a za ty, kteří přežili šoa. Naše historicko – morální odpovědnost platí i nadále. Nikdy se jí nesmíme vyhnout a taky se jí nebudeme vyhýbat. Kdo se o toto pokusí, neuspěje.

Také rozhodné zaujmutí pozice zahraniční politiky mladé Spolkové republiky utvrdilo navázaní kontaktů se Státem Izrael. Tento postoj trvá nadále a zůstane v budoucnu platným: Německo podporuje bezvýhradně právo Izraele na vlastní existenci a hlásí se k právu občanů Izraele, žít na území ohraničeném bezpečnými hranicemi a v míru se sousedními zeměmi, svobodně a bez strachu před terorem a násilím. Toto naše přiznání k Izraeli platí neomezeně a bezpodmínečně, není předmětem jakéhokoliv vyjednávání. Tvoří základ mimořádného vztahu našich dvou zemí jako základní pilíř německé zahraniční politiky. Tak je to teď a tak to zůstane i nadále.

Izrael, se kterým již po 40 let udržujeme diplomatické vztahy je neobvyklou, fascinující a nádhernou zemí. Hustě obydlený stát, ve kterém žijí lidé s různými kulturními kořeny na malém území: země plná energie, tvořivosti, pozoruhodných výdobytků na poli vědy, kultury a ekonomie, s nesmírnými výkony v oblasti integrační politiky, z které se máme co učit – a zároveň také země plná komplexnosti a rozporuplnosti.

Z těchto důvodů se naše vztahy nikdy neomezily čistě na politické kontakty. Právě německo-izraelská spolupráce v oblasti vědy a technologie je velmi úspěšná a získala na takové intenzitě, kterou jsme ztěží docílili s jinou zemí. Stále znovu a znovu se Spolku, Spolkovým zemím a obcím, ale i německým nadacím a pro tyto účely zvlášť zřízeným mezistátním institucím a programům daří vytvářet společně předpoklady pro vytvoření inovativního výzkumu. Co se týká ekonomiky, je Izrael po USA nejdůležitějším obchodním partnerem Německa. V neposlední řadě dosáhly naše bilaterální vztahy i v oblasti kultury mimořádné intenzity a širokého záběru, což je patrné na množství různých akcí, které se v tomto jubilejním roce v obou zemích konají, ať již jde o výstavy, divadelní nebo taneční představení, koncerty či čtení.

Abychom mohli naše kulturní vztahy mezi našimi zeměmi dát formální rámec, připravujeme v současné době Kulturní dohodu, která, jak doufáme, bude moci být ještě v tomto jubilejním roce podepsána. Němečtí a izraelští umělci a lidé působící v oblasti kultury jsou podstatnou měrou vzájemné propojeni. Zvláště máme radost z toho, jakým magnetem se pro začínající umělce stal Berlín. V této souvislosti nám dodává odvahy fakt, že během posledních týdnů a měsíců ještě více stoupl zájem o kulturní výměnu, ať už se jedná o zájezdy německých divadel, výměnné akce mezi mladistvými nebo turizmus –jeví se, že kulturní vztahy jsou provázeny další dynamikou.

To, že naše vztahy dosáhly takové četnosti a kvality nesmíme ale nikdy považovat za samozřejmost. Obraz Německa v Izraeli, ale i vnímání Izraele u nás zůstává i nadále neustálou výzvou a vysoce komplexním tématem před pozadím dějin, které je vše ostatní, jen ne jednoduché. Jak taky jinak?

Je nutné, aby se nám podařilo senzibilizovat izraelskou a německou mládež pro zvláštní charakter našich bilaterálních vztahů. Je důležité, aby se nám podařilo vzbudit pochopení pro stále trvající smysl šoa v rámci vztahů našich obou států a pro důležitost poučení, které z tohoto musíme vyvodit, a to i u generací, které už téměř nemají kontakt ke generaci pachatelů a obětí nacionálního socializmu. Jen za tohoto předpokladu mohou pozitivní části našich vztahů i nadále růst. Již od samého počátku zaujímala proto výměna mezi mládeží zvláštní význam v rámci našich vztahů, která musí být i nadále rozšiřována a udržována. Porozumění mezi mladými občany obou států je totiž rozhodující pro budoucnost našich společných vztahů.

Rád bych ještě podtrhl následující skutečnost: je důležité s velkou bdělostí pozorovat, jak se skutečně cítí naši spoluobčané a jejich obce v Německu. Jejich obavy z nového nárůstu antisemitických a proticizineckých postojů, vyjádření a násilných činů, nebo z neoprávněných nebo jednostranných kritik vůči Izraeli nás nesmí nechat chladnými. Antisemitické útoky ohrožují a zraňují nejen lidi židovského vyznání a židovské obce v Německu, ale znamenají nebezpečí pro naši demokracii a otevřenou společnost vůbec. Proto je naší povinností potírat veškeré formy antisemitizmu, rasizmu a nevraživosti vůči cizincům, rázně proti nim zakročit, jednoznačně je zavrhnout a stíhat celou tvrdostí zákona. Této odpovědnosti, kterou bereme velmi vážně, se nikdy nesmíme vyhnout.

Pro naši historicko-morální odpovědnost vůči Izraeli vyplývá naše zvláštní pozornost mírovému procesu mezi Izraelem a jeho sousedními zeměmi. Po více než čtyřech letech teroristické války proti Izraeli a snižování spirály násilí a nenávisti směrem dolů, můžeme v současnosti v izraelsko-palestinském konfliktu zaznamenat kroky k pozitivnímu začátku na obou stranách. Cílem i nadále zůstává, ukončit tento desítky let starý konflikt realizací vizí dvou států – Izraele a Palestiny, které bok po boku, v míru, a uvnitř bezpečných a uznávaných hranic vedle sebe existují. Tím, čím my, Německo a Evropa, můžeme v rámci našich možností být nápomocni k vytvoření trvalého míru, to budeme také i nadále činit.

V tomto roce si připomeneme 40. výročí zahájení diplomatických vztahů mezi našimi zeměmi. Spolu s našimi izraelskými přáteli oslavíme toto jubileum mnoha akcemi na různých polích německo-izraelské spolupráce. První kontakty mezi Německem a Izraelem, které zahájili oba velcí státníci Ben-Gurion a Adenauer v padesátých letech, přerostly v minulých desetiletích v úzké, a na vzájemné důvěře založeném, partnerství mezi Německem a Izraelem. Naše vzájemné mezistátní vztahy se staly velmi dobrými, a že nás dnes Izrael považuje za spolehlivého partnera nás naplňuje díkem.

Toto jubileum chceme využít právě k tomu, abychom vzpomněli na minulost, ale také, abychom, na základě i nadále platné odpovědnosti za tuto minulost, obrátili náš pohled na přítomnost a budoucnost. Tehdejší izraelský prezident Šalmaj Chazar jednou popsal zahájení diplomatických vztahů mezi Německem a Izraelem takto: Po „nejtemnější všech temných nocí“ začíná svítat. Našim úkolem zůstává vytvářet společně tento načatý den, pro nás a především pro budoucí generace.

Rubriky

Pro více informací




[fts_twitter tweets_count=2 cover_photo=no stats_bar=no show_retweets=no show_replies=no search=#Germany]